Volná soutěž politických stran v Olomouci

Praha a Olomouc mají mnohé společné. Orloj, arcibiskupství, Václavské náměstí, spoustu památek. Praha má pochopitelně památek kapku víc, orloj o něco hezčí, ale v omezování soutěže politických stran jsou pražští radní  za Olomoucí přece jen o kousek pozadu. Zatímco Praha si rozdělení do volebních obvodů vyzkoušela jen v některých komunálních volbách a většinou jen v několika městských částech, v Olomouci se tento způsob praktikuje už od roku 1994.

1. Proč omezuje dělení města do volebních obvodů soutěž politických stran

Pro zvolení do obecního zastupitelstva musí politická strana překonat 5%, aby byla zařazena do přepočítávání získaných hlasů na mandáty.[1] V případě, že není město rozděleno do volebních obvodů, je jak v případě Prahy, tak v případě Olomouce jisté, že strana s 5% hlasů získá mandáty v zastupitelstvu. V případě Olomouce se jedná ve většině případů o 3 mandáty pro stranu s 5% hlasů. Naopak v případě, že dojde k rozdělení Olomouce do 5 volebních obvodů, bude potřeba na získání mandátu v kterémkoliv z volebních obvodů  okolo 10% hlasů! Jak je to možné? V Olomouci se volí celkem 45 zastupitelů. Pokud by se volilo v celém městě, 5% pro získání mandátu musí vždy stačit. A to i v hypotetickém případě, kdy by 20 stran získalo po 5% hlasů. Naopak při rozdělení Olomouce do pěti volebních obvodů, kdy se v každém volí 9 zastupitelů, je potřeba pro zisk mandátu okolo 10%, protože bohužel není možné žádného z 9 zastupitelů rozpůlit (i když by to jistě mnohdy bylo ku prospěchu věci a k nemalé radosti většiny voličů).

2. Volby 2006 a 2002 varováním!

2.1 Olomouc (2006)

V posledních komunálních volbách zapříčinilo rozdělení města do pěti obvodů to, že Společně pro Olomouc  (SPO) s 5,8% nezískalo jediný mandát. V případě, že by Olomouc nebyla rozdělena do volebních obvodů, získalo by SPO 3 mandáty! Podobně Strana zelených, která získala 6,9% hlasů a jeden mandát v zastupitelstvu, by v případě nerozdělení získala mandáty 3. Kde se oněch 5 mandátů podělo? Inu, 3 získala nejsilnější ODS a 2 druhá v pořadí ČSSD. Tento systém tedy většinou přihrává hlasy malých stran stranám větším. V tomto případě 2 největším.

Následující tabulka ukazuje procentuální zisky jednotlivých stran. Ve sloupci „realita“ je reálný počet mandátů, které strana obsadila. Ve sloupci „spravedlnost“ potom počet mandátů, které by strana získala v případě, že by Olomouc nebyla rozdělena do 5 volebních obvodů

Tab.1. Olomouc 2006

	%	Realita	Spravedlnost
ODS	36,44	21	18
ČSSD	24,66	14	12
KSČM	11,27	5	5
KDU	8,35	4	4
SZ	6,85	1	3
SPO	5,80	0	3

2.2 Olomouc (2002)

Také volby v roce 2002 byly následkem rozdělení města do 5 volebních obvodů značně pokřivené, viz Tab.2. V tomto případě přišly malé strany o 4 mandáty. Povšimněme si zejména zkreslení u KDU-ČSL a KSČM. KSČM s 14,87% získala 10 mandátů, KDU-ČSL s 10,02% jen 4 mandáty. Přestože získala v podstatě 2/3 zisku KSČM a měla by tedy mít 2/3 mandátů KSČM, v reálu nedosáhla ani na polovinu mandátů KSČM. Ještě markantnější zkreslení je mezi KSČM a stranou Olomouc 21. Olomouc 21 získala 5,42% hlasů, tedy více než třetinu hlasů KSČM, ovšem získala jen 1/10 mandátů KSČM!

Tab.2 Olomouc 2002

	%	Realita	Spravedlnost
ČSSD	23,19	12	12
ODS	23,18	13	12
KSČM	14,87	10	7
KDU	10,02	4	5
SZ	8,94	4	4
NEZÁVISLÍ	5,95	1	3
	5,42	1	2

2.3 Praha 10 (2006)

Abychom si ukázali, že toto není jen nějaká olomoucká náhoda, předkládám ještě třetí příklad, a to výsledky voleb na Praze 10 z roku 2006, viz Tab.3. I v tomto případě strana se ziskem nad 5% - Koalice pro Prahu 10 – nezískala žádný mandát a byla o své 2 mandáty „okradena“ nejsilnější ODS.

Tab.3 Praha 10 2006

	%	Realita	Spravedlnost
ODS	54,85	23	21
ČSSD	17,01	6	6
SZ	10,47	4	4
KSČM	8,52	3	3
	7,45	0	2

3. Zákonnost zkreslování výsledků voleb

Nejhorší na celé situaci je, že toto vše je v souladu se zákonem. Již po volbách v roce 2006 podala skupina Olomoučanů stížnost na výsledky voleb ke Krajskému soudu v Ostravě s tím, že rozdělení města do 5 volebních obvodů znevýhodňuje malé strany. Soud pochopitelně nemohl rozhodnout jinak než tuto stížnost zamítnout, protože rozdělení do volebních obvodů je zcela v pravomoci zastupitelů obce. V případě měst nad 50 00 obyvatel je zákonem stanoveno, že v každém volebním obvodu se musí volit nejméně 9 členů zastupitelstva. Město by tedy klidně mohlo být rozděleno do 1-5 obvodů. Pochopitelně čím víc obvodů, tím větší zkreslení a tím větší šance zbavit se malých stran, proto velká koalice ČSSD – ODS byla vždy pro 5 obvodů.

Pokud zastupitelstvo  nerozhodne o rozdělení do obvodů, automaticky se volí v jednom obvodu. Rozhodnutí o rozdělení obce do volebních obvodů musí padnout nejpozději 85 dnů před konáním voleb. Jelikož se volby budou konat na podzim, toto datum vyjde pěkně na prázdniny, takže zastupitelé hezky v klidu, když budou všichni občané a novináři na dovolené, mohou zase v souladu se zákonem zkreslit výsledky voleb tak, jak jim to vyhovuje. Tato praxe se zřejmě letos změní, protože zástupci ODS a ČSSD zjistili, že se letos něco chystá (viz www.jednaolomouc.cz), proto chtějí změnu odhlasovat již na dubnovém zasedání zastupitelstva, aby bylo podpisů pod peticí co nejméně!

4. Olomoucký kraj jako příklad pro celou republiku?

To, že tato praxe funguje právě v Olomouci, není zase až tak překvapivé. Většinou pomáhá dvěma největším politickým stranám, které v Olomouckém kraji rády tvoří velké koalice na všech úrovních, i když to není nutné. Jak v roce 2002, tak v roce 2006 mohla nejsilnější politická strana vytvořit koalici bez svého hlavního politického rivala a ani jednou se tak nestalo. Přitom velké koalice by měly být podle politologických teorií koalic spíše jevem výjimečným než pravidlem! Kde je totiž velká koalice, je logicky „malá“ opozice a tedy nízká kontrola vládnoucích elit.

Potom se nemůžeme v Olomouci divit, že město vynakládá nemalé prostředky na výstavbu absurdních monstrděl typu Aquapark, kde si přes zimu není možné ani normálně zaplavat. Zeptejte se rodičů malých dětí, jestli je pro ně přínosnější možnost jít si jednou za měsíc se svými ratolestmi „zablbnout“ do Aquaparku nebo jestli by raději uvítali v Olomouci více jeslí a mateřských škol. A že by se jich za cenu Aqauparku dalo vystavět opravdu hodně!

Nejabsurdnější byla situace po volbách do krajského zastupitelstva v roce 2008, kdy ČSSD stačilo k dosažení většiny v zastupitelstvu pouhé jedno křeslo a tedy koalice s programově mnohem bližší KDU-ČSL (s 5 mandáty) by byla zcela dostačující. ČSSD však „nepochopitelně“ přizvala do Rady Olomouckého kraje také zástupce ODS. Přitom podle teorie koalic by měly být preferovány koalice s co nejnižším počtem členů! Proč tedy přizvala ČSSD ke spolupráci i ODS? Inu proto, že ODS podle kuloárních informací pohrozila, že v případě nepřizvání do krajské koalice vyloučí ČSSD z koalice na úrovni statutárního města Olomouc. Zájem ODS být v radě kraje je pochopitelný. Právě kraj prostřednictvím svých zástupců v Regionu soudržnosti Střední Morava totiž rozhoduje o přidělování části dotací z fondů EU na základě Regionálního operačního programu Střední Morava. A přijít o možnost politicky ovlivňovat rozhodování úředníků by bylo v době, kdy už docházelo k hodnocení projektů, mrzuté.

Vedle Olomouckého kraje a statutárního města Olomouce je velká koalice také v dalších 2 největších městech kraje -  v Přerově a  v Prostějově. Olomoucký kraj je na všech úrovních rozparcelován mezi ODS a ČSSD a je jen na voličích, jestli si i v nadcházejících komunálních volbách budou přát pokračování této praxe, kdy na radnici v Olomouci prakticky neexistuje opozice a rada města si může dělat absolutně cokoliv.

Pokud se Vám tato praxe nelíbí, podepište prosím petici. Více informací na http://jednaolomouc.cz.

Upraveno: 14.4.20010

[1] Pro postup do skrutinia bylo pro všechny strany stanoveno kvórum ve výši minimálně 5 % získaných hlasů z celkového počtu hlasů vyděleného počtem volených zastupitelů a vynásobeného počtem kandidátů kandidujících za danou stranu, maximálně však počtem rovným počtu volených zastupitelů. Strany, které splní povinné kvórum, jsou zařazeny do přepočítávání hlasů na mandáty. V případě komunálních voleb se používá tzv. d΄Hondtova metoda, kdy se počty získaných hlasů jednotlivých stran dělí řadou po sobě jdoucích přirozených čísel (1, 2, 3, 4, 5 atd.).

Kdyby tedy např. do přepočítávání postoupily 3 politické strany - A s 20 hlasy, B s 15 hlasy a C z 12 hlasy a rozdělovalo se 6 mandátů – vypadala  by situace následovně. Zisk všech stran by se vydělil 1, 2, 3, tj. strana A by měla výsledky 20, 10, 6,6; B 15, 7,5, 5; C 12, 6, 4.  První mandát by byl přidělen straně A (20), druhý straně B (15), třetí straně C (12), čtvrtý straně A (10), pátý straně B (7,5), šestý straně A (6,6). Strana A by tedy získala 3 mandáty, B 2 mandáty a C 1 mandát.